Ochrana klimatu

Změna klimatu v mezinárodním kontextu

Změna klimatu je jedním z nejdůležitějších globálních problémů dneška. Měnící se klima Země má významné ekologické, ekonomické a společenské důsledky. Napříč vědeckou komunitou existuje shoda o tom, že za nepříznivými klimatickými změnami stojí člověk. Vlády, podniky a jednotlivci proto celosvětově přijímají opatření vedoucí ke snižování emisí skleníkových plynů, které jsou hlavní příčinou změny klimatu.

Měnící se klima Země má významné ekologické, ekonomické a společenské důsledky. Vlády, významné společnosti a odborníci proto již od 90. let 20. století začaly hledat a přijímat opatření vedoucí ke snižování emisí skleníkových plynů, které jsou hlavní příčinou změny klimatu. Už v roce 1997 byl přijat Kjótský protokol (platný do roku 2020), jenž signatářské státy právně zavázal snižovat emise skleníkových plynů. 

Státy Evropské unie byly v uplynulých desetiletích hlavním iniciátorem snižování emisí a aktuálně naplňují závazek snížení emisí za celou EU minimálně o 40 % do roku 2030 (oproti roku 1990). Tento závazek doplňuje celoevropský závazný cíl zvýšit podíl obnovitelných zdrojů na spotřebě energie na minimálně 27 % a orientační cíl pro zvýšení energetické účinnosti o nejméně 27 % (obojí do roku 2030).  

Avšak teprve zrychlující se změny klimatu po roce 2000 a jeho reálné negativní dopady přesvědčily celé globální společenství k podstatnému zvýšení úsilí při ochraně klimatu. Jasně to ukázala Klimatická konference uskutečněná v roce 2015 v Paříži, která je považována za historický milník v ochraně klimatu. Výstupní Pařížskou dohodu, která vstoupila v platnost v listopadu 2016, již ratifikovalo přes 90% ze 197 signatářských států. Dohoda počítá se zapojením celého světa do zajištění účinnější ochrany klimatu Země po roce 2020 a postupné snižování emisí skleníkových plynů (emise z lidské činnosti v současnosti.stále rostou. Jedním ze zásadních poznatků vyplývajících z dohody je důležitost zapojení soukromého sektoru, finančních institucí i občanské společnosti do aktivit směřujících k řešení změny klimatu.

Hlavním cílem smlouvy je udržení nárůstu průměrné globální teploty pod hranicí 2 °C do konce 21. století oproti předindustriální době. Toto zvýšení teploty je podle klimatických expertů hranicí, pod níž by zemské klima a na něm závisející ekosystémy, klíčové pro výživu rostoucí lidské populace, měly zvládnout určitým způsobem se adaptovat na změněné podmínky.

Ochrana klimatu na úrovni podniků

Snižování emisí skleníkových plynů je stále více klíčovým tématem také pro budoucnost podnikání. Největší globální iniciativa CDP (Carbon Disclosure Project), která motivuje firmy ke sledování a snižování dopadů své činnosti na klimatický systém Země, sdružuje v současnosti na 850 investorů s aktivy v hodnotě 90 bilionů dolarů. Do globální databáze CDP dobrovolně posílá svoje každoroční data o emisích skleníkových plynů a aktivitách pro ochranu klimatu více než šest tisíc podniků a stovky měst i regionů z celého světa.

Mezi velkými globálními společnostmi je ochranu klimatu obvykle již dlouhodobou prioritou či alespoň standardem. Mezi 500 celosvětově nejvýznamnějšími firmami podle obratu vykazuje emise skleníkových plynů ze spotřeby energie 97 % podniků. 70 % nadnárodních firem má stanoven konkrétní cíl snížení emisí a politiku k jeho dosažení. V Evropské unii se požadavek reportovat investorům specifické informace o životním prostředí a sociálních aspektech podnikání týká 6 000 firem, v Číně 20 000 podniků.

Globální vývoj od Pařížské dohody 

V roce 2016, v souladu se závěry konference v Paříži a nezávislými odbornými analýzami, koalice významných evropských firem, asociací a nevládních organizací vyzvala Evropskou komisi, Evropský parlament a nejvyšší představitele států EU k větším ambicím (oproti současnému závazku snížení emisí o 40%) a stanovení dlouhodobějších cílů týkajících se přechodu k nízkouhlíkové ekonomice po roce 2030.

Ojedinělý krok opačným směrem předvedl v červnu 2017 americký prezident Donald Trump když oznámil, že USA odstoupí od Pařížské dohody. Tento krok okamžitě kritizovalo více než sto významných amerických společností, řada měst a třeba i 80 univerzit ústy svých rektorů. Všechny tyto americké organizace oznámily navzdory Trumpově rozhodnutí svůj záměr neochvějně pokračovat ve snižování emisí a úsilí o ochranu světového klimatu. Úmysl držet se nadále Pařížské dohody podle původních cílů oznámili také guvernéři tří států včetně Kalifornie a založili alianci pro podporu tohoto záměru. V prohlášení adresovaném generálnímu tajemníkovi OSN pak uvedli, že výkonná moc Spojených států mluví jménem národa o věcech, které se týkají zahraniční politiky, avšak nemůže ovlivnit mnohé aspekty boje Spojených států proti klimatické změně, protože v tomto ohledu mnohem větší slovo mají města, státy a společnosti než výkonná moc. „Naše státy půjdou kupředu, i když chce náš prezident jít opačným směrem,“ uvedl Jay Insleed, guvernér Washingtonu.

V roce 2018, za rok od Trumpova rozhodnutí, počet amerických států, které mají i přes federální odmítnutí ochrany klimatu stanoven konkrétní cíl snižování emisí, narostl na 20 států. Na úrovni samospráv se jedná o několik stovek měst a vlastní cíle pro snižování emisí již má stanoveno několik tisíc amerických společností. Celkem toto hnutí produkuje přibližně 35% aktuálních amerických emisí, a podle analytiků budou schopni naplnit až 50% původního závazku USA i bez federální podpory. Přesto je samozřejmě odstoupení USA od Pařížské dohody pro světové klima problémem, jehož možnosti řešení "zezdola" jsou zatím pouze částečné.

V praxi, což se týká také České republiky, se postupně ukazuje, že dosažení cílů vytčených Pařížskou dohodou nebude vůbec jednoduché a pro dosažení potřebné úrovně klimaochranných opatření je nezbytná rovněž dlouhodobá iniciativa podniků i zodpovědné chování domácností – zejména "nízkouhlíkové uvažování" a preference souvisejících produktů a služeb.